Spousta z nás má doma bazén, ať už menší či větší. Spousta z nás také jezdí na přírodní koupaliště. Co je ale lepší? Pojďme se na tento souboj podívat blíže.
Čistota vody
Ve svém vlastním bazénu napuštěným chlórem neriskujete žádné sinice, žádný život pod nohama. Všechno je pěkně udušené, zamořené. Je to taková chemická lázeň. Existují i bazény, kde lidé mají jenom čistou vodu, která je zaručena přírodně, například filtrovaná přes pískový filtr. To je potom mnohem lepší. Takový bazén se na našem žebříčku posouvá výše. Přírodní koupaliště je dvojí. Buď je voda špinavá, se sinicemi a vším tím, co nás „děsí“ (většinou se jedná o uzavřené rybníky, které nejsou na koupání), nebo je krásně čistá. S přítokem a odtokem pro přirozené obměňování vody, ideálně s pískovým či štěrkovým povrchem. Ale může být i lehce bahnitý povrch – čistota vody se nijak nemění, jenom bychom ji nedoporučovali pít.
Teplota vody
Tu si u svého bazénu (pokud k tomu máte zařízení) můžete určit sami. Bude výrazně teplejší než u přírodních koupališť, kde je voda obecně studenější, protože neustále přitéká nová a nová.
Ostatní návštěvníci
Do svého soukromého bazénu pustíte jenom ty nejbližší z nejbližších, zatímco o přírodní koupaliště se musíte dělit. To je výrazné mínus, protože ne vždycky chcete poslouchat řvoucí děti nebo tolerovat neustále poskakování studentů přes váš ručník. Ale to se dá vyřešit nalezením takového přírodního koupaliště, které není tak plné. Nebo přechodem na tu stranu, kde nikdo není. A taková strana vždycky je, hlavně se jedná o břeh, který je nejdál od bufetu.
Výsledkem je zjištění, že samozřejmě přirozenější pro člověka je voda přírodní, ono akvárko. Chlorovaná voda není zas takové terno, jak si mnozí myslí. Přírodní koupaliště je také šetrnější vůči přírodě. Protože na rozdíl od bazénu neberete vodu, odkud by se brát na „koupání jednou za týden“ neměla. Pokud máte raději bazén a větší soukromí, dokáže poradit, jak si i plavání v tomto omezeném prostoru co nejvíce zpříjemnit.